Viktor Pivovarov je ruský umělec žijící v Praze. Z Moskvy se přestěhoval do Prahy v roce 1982 a nyní zde žije a stále tvoří.
V letech 1951-1957 studoval na Kalininské moskevské umělecké a průmyslové škole. V roce 1962 absolvoval uměleckou fakultu Moskevské polygrafické instituce pod vedením A. Gončarova. Od roku 1967 byl spolu s Erikem Bulatovem, Vladimirem Jankilevským, Iljou Kabakovem a Eduardem Štejbergem členem moskevské skupiny Sretenský bulvár.
Pivovarov byl jedním z vedoucích umělců moskevského konceptuálního uměleckého hnutí 70. let. Centrální roli v jeho díle hraje ruská tradice ikonopisu, narážky na umění Kazimira Maleviče a západní osobnosti jako Giorgio de Chirico a René Magritte, ale také ruské mýty, písně a legendy.
J. David, J. Jonášová,
V. Pivovarov, M. Roztočilová
Šepot těla
Vystavující autoři:
Jiří David
Josefína Jonášová
Viktor Pivovarov
Magdaléna Roztočilová
Kurátor výstavy: Jaroslaw S. Pastuszak
Spolukurátor výstavy: Jiří David
18. října - 18. prosince 2023
Umění žije pod velkým tlakem „determinantů“ tohoto světa a jeho „moudrosti“. Umělec je více než kdykoliv dříve v dějinách odsouzen k samotě a k hledáni svého druhu „nad-reality“, „nad-předmětu“, neboť ty se nedají podle něj bezprostředně vyjádřit. Hrdinským, avšak tragickým způsobem, se snaží objevit dávno ztracené tajemství v chaosu materie světa. Kubistická defragmentace a abstraktní anihilace tváře světa staví umělce před volbu mezi žít, aby mohl umřít, a umřít, aby mohl žít. Umělec, v zoufale touze vnést světlo do temnoty, nekopíruje a neimituje, nýbrž tvoří formy schopné přijmout ideální obsah. Umění ve své vrcholné snaze po uchopení neuchopitelného spěje k vizi plnosti bytí ontologického tajemství. Cestou k tomuto cíli se stává tělo, jediná „jistota“ v celém rozpětí nejisté existence. Vyrůstá do role „stínu v jeskyni“ a nabourává existenciální skepsi ve vztahu k dávno ztracenému smyslu. Šeptá do ucha vnímavého pozorovatele, aby pohleděl skrze ně. Stává se „portálem“ k nepostihnutelným tůním tajemství ducha. Má-li uměni objektivní charakter a cíl, musí nutně vyjít ze zajetí vlastní subjektivity a pokořit se před nepostihnutelným tajemstvím a přes veškerou determinaci materie a nutně smrti říct – slovy Viktora E. Frankla – životu ano. Právě život manifestující se v šepotu těla je paradoxně cestou k jeho objektivizaci v uměleckém díle. Různé formy umělecké exprese mají jedno společné, a tím je „tajemství života“. V různých – často antagonistických – formách a odlišných způsobech jeho interpretace se umělec skrze svou tvorbu snaží vymanit z otroctví objektivizace a deterministické, samotou a izolací v sobě sama uzavřené, subjektivizace. Ona tenka linie mezi smyslem a nesmyslem je předmětem uměleckého hledaní pravé podstaty bytí, byť často v dnešní době vyjádřené jeho opakem, tedy absurdem. Snahou této výstavy i celkového konceptu JSP Art Gallery je ukázat takové umělce a takové umění, jež se ve své tvorbě snaží o překonaní oné deterministické antinomie života. Přejeme každému návštěvníkovi galerie, aby našel odvahu vstoupit skrze nabídnutý otevřený portál do sfér subtilních bytů a neproniknutelného tajemství, ať naslouchá šepotu těla a uslyší mysteriózní jazyk Logosu.