Josef Duchan kreslí všechno, co vidí okolo sebe. Vizuální vjemy jím protékají v nepřetržitém proudu rovnou na papír. Jako tomograf snímá v tenkých řezech okolní svět a jeho proměny v čase: pulsující ulici s přibližujícím se panoramatem Hradčan v pozadí, projíždějící tramvaje a auta, blikající semafor...

Vystavující autor: Josef Duchan

Kurátoři výstavy: Terezie Zemánková, Jaroslaw S. Pastuszak

20. prosince 2023 – 9. února 2024

Jestli lze o někom bez nadsázky hovořit jako o výrazné solitérní postavě současného umění, která odolává módním trendům a umanutě sleduje svoji osobitou linii, pak je to bezesporu Josef Duchan. Na české a především pražské výtvarné scéně je nepřehlédnutelný – a to nejen díky svému originálnímu dílu, ale i samotnému procesu jeho vzniku, který je obohacuje o svéráznou performativní složku. Duchan bývá často viděn na vernisážích, koncertech nebo v klubech, maje kolem krku popruh a na něm připevněnou desku s papírem, která umělci slouží jako mobilní pracovní stůl. Působí tak, že okolí příliš nevnímá, protože je zcela pohlcen kreslením. Kreslí rychlými pohyby oběma rukama zároveň, takže vypadá, jako by vykonával tajemný rituál. Zdá se, že kreslí neustále, všude a za všech okolností. Kreslí při jízdě na kole, v metru, v autě, při chůzi po městě i v krajině. Kreslí prý dokonce i potmě. Kreslí na miniaturní kartičky, na pauzáky, na čtvrtky i na rub potištěných bannerů, na průsvitné fólie, na plechy, na rozbitá krycí sklíčka mobilních telefonů i na čelní skla automobilů. Kreslí všechno, co vidí okolo sebe. Vizuální vjemy jím protékají v nepřetržitém proudu rovnou na papír. Jako tomograf snímá v tenkých řezech okolní svět a jeho proměny v čase: pulsující ulici s přibližujícím se panoramatem hradčan v pozadí, projíždějící tramvaje a auta, blikající semafor... Jindy se objektem jeho zájmu stanou procházející návštěvníci galerie, herci na jevišti, muzikanti na pódiu, anebo krajina ubíhající za oknem vlaku. Každá vrstva kresby představuje jednu časovou rovinu skutečnosti, kterou vzápětí překryje další a tu zase jiná, aktuálnější. Je to, jako by se umělec prostorem pohyboval s fotoaparátem, s každým krokem stiskl jeho spoušť a výsledné fotografie vytištěné na průhledné fólii pak složil na sebe. Tento záznam reality v pohybu v prostoru a čase se přitom odehrává na ploše jediného papíru. Vrstvící se plány vytvářejí hustou síť vibrujících linií, v nichž lze původní scénu jen stěží dešifrovat. Jindy se kreslíř zastaví u dvou tří vrstev, ve kterých ještě zůstávají konkrétní motivy dobře čitelné.